Emeritní Arcibiskup Pražský, Metropolita Českých zemí a Slovenska. Doktor teologie. Na kněze vysvěcen v roce 1974. Svátek - 7.září

Vyznamenání

2007 - Řád svatého Sergeje Radoněžského 1.stupně se stužkou

2011 – Synodní Znamenský Řád 1. Stupně – za zásluhy o upevnění jednoty uvnitř Pravoslavné církve

2011 – Řád “Alfis” (Díkůvzdání) (Pravoslavná církev Kazachstánu) – za rozvoj bratrských vztahů

2012 – Řád Svaté Máří Magdalény (Polská pravoslavná církev)

​

11. listopadu 1974 byl vysvěcen na diákona, 25. prosince 1974 na kněze. Jeho prvním kněžským působištěm byly Hořovičky na Rakovnicku.

​

Poté studoval na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, kterou absolvoval v roce 1979, a od roku 1980 po čtyři roky dálkově studoval na Moskevské duchovní akademii.

​

Od roku 1982 necelý rok působil v katedrálním chrámu v Praze.[7]

​

V roce 1983 odcestoval na dlouhodobý studijní pobyt do Řecka. Na Filosofické fakultě Aténské univerzity studoval novořečtinu, v roce 1984 byl přijat jako aspirant na katedře všeobecných církevních dějin teologické fakulty, aspiranturu uzavřel dizertační prací, která mapuje dějiny pravoslavné církve na území Československa v 19. a 20. století.

 

V roce 1987 se stal prvním Čechoslovákem, který získal doktorát (Ph.D.) Aténské univerzity,[7] a to v oboru pravoslavné teologie a historie.[6]

​

Během studia poznal tradici místní řecké církve. Po čtyři roky žil v klášteře Zoodochopigi a 7. září 1985 byl v Trojicko-Sergejevské lávře postřižen na monacha se jménem Christofor (podle ctihodného Kryštofa, Římana ze 6. století). Na svátek Paschy roku 1986 mu metropolita Dorotej udělil hodnost igumena a roku 1987 archimandrity.[7]

​

Po návratu z Řecka působil opět při pražském katedrálním chrámu.[7] Během působení v Praze učil náboženství. Konal státem nepovolené dětské besídky pro až 50 dětí i nepovolené dětské tábory v Těšově.[6]

​

Roku 1987 byl církví vyslán na studijní pobyt do Anglie. Studoval angličtinu na jazykové škole při univerzitě v Birminghamu, o nedělích a svátcích komunikoval s místními pravoslavnými věřícími pocházejícími z tradičně pravoslavných zemí. Navštívil též stavropigitální klášter sv. Jana Křtitele v Essexu a setkal se s jeho zakladatelem, otcem Sofronijem. Z pověření metropolity Doroteje zastupoval československou pravoslavnou církev na mnoha zahraničních konferencích, seminářích a v komisích, včetně komisí směřujících ke sblížení pravoslavné a luteránských církví (v Řecku) a pravoslavné a orientálních církví (1990 v Ženevě).[7]

​

17. dubna 1988 mu metropolita Dorotej a vladyka Nikolaj udělili archijerejskou chirotonii, čímž se Kryštof stal biskupem olomoucko-brněnským, v této funkci působil 12 let. Byl též členem Posvátného synodu a Metropolitní rady Pravoslavné církve v českých zemích.[7]

​

V roce 1991 ve Vilémově u Litovle založil první český ženský pravoslavný klášter na památku působení svatých Cyrila a Metoděje a podle vzoru misijního střediska svaté Lýdie v Řecku, které předchozího roku navštívil.[7]

​

Roku 2001 založil romskou duchovní misi v Rokycanech.[7]

​

2. května 2006, po skonu prešovského arcibiskupa vladyky Nikolaje, byl zvolen metropolitou českých zemí a Slovenska (pro tuto funkci je zvolen vždy jeden ze dvou arcibiskupů, pražský nebo prešovský). Funkce se ujal 28. května 2006.[8][9][10][11]

​

Na návštěvě v Moskvě roku 2007 zdůraznil, že Rusko by nemělo být ztotožňováno se Sovětským svazem, protože mnoho pravoslavných lidí se stalo mučedníky. Přitom prohlásil: „Pro nás Rusko je Svatá Rus, a to není historie, tak je to dnes a bude zítra. Právě takový obraz Ruska je nám drahý.“[12]

​

​