Metropolita Kryštof (Pulec)

Emeritní Arcibiskup Pražský, Metropolita Českých zemí a Slovenska. Doktor teologie. Na kněze vysvěcen v roce 1974. Svátek - 7.září

Vyznamenání

2007 - Řád svatého Sergeje Radoněžského 1.stupně se stužkou

2011 – Synodní Znamenský Řád 1. Stupně – za zásluhy o upevnění jednoty uvnitř Pravoslavné církve

2011 – Řád “Alfis” (Díkůvzdání) (Pravoslavná církev Kazachstánu) – za rozvoj bratrských vztahů

2012 – Řád Svaté Máří Magdalény (Polská pravoslavná církev)

11. listopadu 1974 byl vysvěcen na diákona, 25. prosince 1974 na kněze. Jeho prvním kněžským působištěm byly Hořovičky na Rakovnicku.

Poté studoval na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, kterou absolvoval v roce 1979, a od roku 1980 po čtyři roky dálkově studoval na Moskevské duchovní akademii.

Od roku 1982 necelý rok působil v katedrálním chrámu v Praze.[7]

V roce 1983 odcestoval na dlouhodobý studijní pobyt do Řecka. Na Filosofické fakultě Aténské univerzity studoval novořečtinu, v roce 1984 byl přijat jako aspirant na katedře všeobecných církevních dějin teologické fakulty, aspiranturu uzavřel dizertační prací, která mapuje dějiny pravoslavné církve na území Československa v 19. a 20. století.

 

V roce 1987 se stal prvním Čechoslovákem, který získal doktorát (Ph.D.) Aténské univerzity,[7] a to v oboru pravoslavné teologie a historie.[6]

Během studia poznal tradici místní řecké církve. Po čtyři roky žil v klášteře Zoodochopigi a 7. září 1985 byl v Trojicko-Sergejevské lávře postřižen na monacha se jménem Christofor (podle ctihodného Kryštofa, Římana ze 6. století). Na svátek Paschy roku 1986 mu metropolita Dorotej udělil hodnost igumena a roku 1987 archimandrity.[7]

Po návratu z Řecka působil opět při pražském katedrálním chrámu.[7] Během působení v Praze učil náboženství. Konal státem nepovolené dětské besídky pro až 50 dětí i nepovolené dětské tábory v Těšově.[6]

Roku 1987 byl církví vyslán na studijní pobyt do Anglie. Studoval angličtinu na jazykové škole při univerzitě v Birminghamu, o nedělích a svátcích komunikoval s místními pravoslavnými věřícími pocházejícími z tradičně pravoslavných zemí. Navštívil též stavropigitální klášter sv. Jana Křtitele v Essexu a setkal se s jeho zakladatelem, otcem Sofronijem. Z pověření metropolity Doroteje zastupoval československou pravoslavnou církev na mnoha zahraničních konferencích, seminářích a v komisích, včetně komisí směřujících ke sblížení pravoslavné a luteránských církví (v Řecku) a pravoslavné a orientálních církví (1990 v Ženevě).[7]

17. dubna 1988 mu metropolita Dorotej a vladyka Nikolaj udělili archijerejskou chirotonii, čímž se Kryštof stal biskupem olomoucko-brněnským, v této funkci působil 12 let. Byl též členem Posvátného synodu a Metropolitní rady Pravoslavné církve v českých zemích.[7]

V roce 1991 ve Vilémově u Litovle založil první český ženský pravoslavný klášter na památku působení svatých Cyrila a Metoděje a podle vzoru misijního střediska svaté Lýdie v Řecku, které předchozího roku navštívil.[7]

Roku 2001 založil romskou duchovní misi v Rokycanech.[7]

2. května 2006, po skonu prešovského arcibiskupa vladyky Nikolaje, byl zvolen metropolitou českých zemí a Slovenska (pro tuto funkci je zvolen vždy jeden ze dvou arcibiskupů, pražský nebo prešovský). Funkce se ujal 28. května 2006.[8][9][10][11]

Na návštěvě v Moskvě roku 2007 zdůraznil, že Rusko by nemělo být ztotožňováno se Sovětským svazem, protože mnoho pravoslavných lidí se stalo mučedníky. Přitom prohlásil: „Pro nás Rusko je Svatá Rus, a to není historie, tak je to dnes a bude zítra. Právě takový obraz Ruska je nám drahý.“[12]

Pedagogická a publikační činnost
Od roku 1990 přednáší na Pravoslavné bohoslovecké teologické fakultě Přešovské univerzity, později přednášel také na jejím detašovaném pracovišti v Olomouci a na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Kromě pastrorační, misijní a pedagogické činnosti se věnuje vědecké a publikační práci. Svědectvím toho jsou monografie, skripta a učebnice - např. Úvod a přehledné dějiny byzantského státu - Byzantologie I. (1995), monografie In Guru's Light (1998), Pravoslavný svět (2000), který vyšel v ruském doplněném překladu v roce 2007, monografie Sv. Nektarios Eginský, metropolita Pentapolský (2005), Pravoslavná Praha (2011), vydaná ve 4 jazycích (češtině, angličtině, ruštině a řečtině) a vyznamenaná první cenou jako nejlepší informační publikace Pravoslavné církve v roce 2011, Otec Porfyrios (2012) (upravené vydání této knihy vyšlo v roce 2014 pod názvem Svatý proti své vůli) a další. V roce 2013 byla na půdě Pravoslavné bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity vydána publikace Cesty Boží (Sborník prací věroučných, biblických a historických k 25. výročí archijerejské služby a k 60. narozeninám vladyky Kryštofa).

Vladyka Kryštof je členem výkonného výboru Pravoslavné akademie Vilémov.

2. června 2015 jej slovenský prezident Andrej Kiska jmenoval univerzitním profesorem.

 

22.srpna 2016 za odsloužení Božské Liturgie v pravoslavném dětském táboře v Řecku bylo vladykovi Kryštofovi z rozhodnutí arcibiskupa Pražského a Českých zemí Michala zakázáno vykonávat službu kněze I biskupa.

4. října 2016 Posvatný synod Pravoslavné církve Českých zemí a Slovenska rozhodl, že vladyka Kryštof je oprávněn sloužit liturgii a plnit veškeré kněžské povinnosti.

2018, aktualně

K 30. výročí biskupského svìcení Jeho Blaženosti emeritního metropolity vladyky Kryštofa

 

Úplný popis služby vladyky Kryštofa lze nalézt na Wikipedii.

65. narozeniny metropolity Kryštofa. Gratulace arcibiskupa Michala. Těšov. 2018

Jeho Vysokopřeosvícenost arcibiskup pražský a Českých zemí Michal blahopřál metropolitovi Kryštofovi k pětašedesátninám a vyznamenal ho medailí svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Monastýr Proměnění Páně v Těšově, červen 2018.